Jeden ze zásadních konstrukčních rozdílů u čtyřkolek je systém zadního zavěšení, který můžeme rozdělit v podstatě na dva směry - ten s pevnou zadní osou a s nezávislým zavěšením.

Zatímco pevná osa je až na pár výjimek doménou sportek, nezávislé zavěšení znovu až na pár výjimek doménou pracovních čtyřkolek. Proč tomu tak je? A který systém je vlastně lepší?

Napevno

Pevná zadní náprava se skládá z mohutné kyvné vidlice uchycené do rámu a osy poháněné řetězem, nebo kardanem, na jejíchž koncích jsou už připevněná kola. Jak asi chápete, chybí tu diferenciál a to bez výjimek. Systém je to jednodušší a lehčí. 

Celý systém je odpružený jedním centrálním tlumičem, čímž je i omezen počet pohyblivých částí. Tím je celý systém i jednodušší na údržbu a servis. Když je to tak super, tak proč se nepoužívá u všech čtyřkolek?

Jedním z důvodů je právě absence diferenciálu, který už je dnes u některých homologací dokonce vyžadován. No a pak jsou tu hlavně jízdní vlastnosti. Pevná osa se používá zpravidla tam, kde čtyřkolka nepřichází do styku s extrémním terénem. Pevná osa je mnohem stabilnější v rychlých zatáčkách, do značné míry omezuje převrácení čtyřkolky a je lepší i pro skoky. 

Naopak pokud pojedete třeba úvozem, nebo se dostanete do situace, kde se kříží nápravy, budete mít najednou problém, protože kola bude těžké vůbec udržet v kontaktu s podložkou. Zkrátka osa se nedokáže naklánět v příčném směru. Můžete namítat, že většina pravověrných offroadových aut má pevné nápravy a zvládne velká křížení. Je to sice pravda, ale u aut je zavěšení nápravy řešené úplně jinak a namísto zavěšení uprostřed má dva body na krajích nápravy, takže se osa na autě může naklánět.

Nezávisle

Nezávislé zavěšení je nepoměrně složitější systém. Je těžší a má mnohem víc pohyblivých částí. Proto se mu většina výrobců u sportek vyhnula. Výjimkou byl třeba Polaris s Outlavem 520, Honda se svou TRX700, nebo třeba Access, který nabízel model Tomahawk s nezávislým zavěšením.  

Většina výrobců používá systém dvojitých A ramen, což znamená, že na čtyřkolce jsou vzadu dvě ramena nad sebou, každé na jedné straně těhlice. Mezi nimi prochází poloosa pohánějící kolo. Diferenciál je pak napevno na rámu. Každá strana má svůj vlastní tlumič. Dále je tu většinou nutná ještě přítomnost příčného stabilizátoru, který zamezí nadměrnému potápění kol při zatáčení.

Jednoznačnou výhodou je pohodlí a schopnosti čtyřkolky v terénu. I při průjezdu těžkými pasážemi se vám většinou podaří udržet kola na zemi a čtyřkolka má tak lepší trakci. Když projedete díru, tak jí odpruží každé kolo samostatně, zatímco osa vám vždy přenese ránu do kyvky.

Stinnou stránkou tak zůstává hmotnost, která ale u pracovních strojů, nebo sportovně - pracovních čtyřkolek nehraje zas tak velkou roli. Pak je tu ještě složitost celého řešení a s tím související údržba. Zkrátka tu jsou dva tlumiče, uložení ramen, atd… 

Obávám se, že s příchodem unifikace čtyřkolek už jsou časy zajímavých řešení podvozků definitivně pryč a bude platit víceméně jednoduchá úměra - Sportka = pevná osa, Pracák = nezávislé zavěšení. Podívejte se ale co vše se dříve vyrábělo…

Honda TRX 700 

Kawasaki KFX 700

Polaris Outlaw 500