Zatímco v začátcích čtyřkolek byly japonské značky tím, kdo udával směr na trhu, dnes je to trochu jinak a honba za výkonem a technologiemi je především v severní Americe a Číně. Japonsko si ale stále drží svou linii a ono to vlastně není vůbec špatné. 

V době, kdy vznikla Yamaha Grizzly 700 byla sedmistovka v podstatě vrcholem nabídky. Suzuki měla svého Kingquada, Kawasaki Bruteforce s dvouválcem, no a Yamaha dobře vyváženou čtyřkolku, která navíc jako jedna z prvních disponovala posilovačem řízení. Jednoválec navíc koncepčně vycházel z ověřených motocyklových motorů a byl prakticky nezničitelný. K tomu robustní konstrukce podvozku, náhon 4x4, rozumná hmotnost a najednou je tu mix, který už je na trhu desítky let. 

Občas mi připadá, že když nemáte dvouválec a alespoň osmýčilo, nemáte v terénu co dělat. Často ale lidem říkám, že motor a výkon není u čtyřkolky všechno a dost záleží na tom, jak je celá mašina namixovaná a samozřejmě taky, co s ní chcete dělat. Třeba na městský úklid fakt nepotřebujete 100 koní a na půllitru si zase moc neužijete offroadmaraton. Ale vraťme se k Yamaze. Jak je možné, že i po těch letech pořád nabízí stejný jednoválec? 

Je to jednoduché. Ono to prostě funguje. A možná si tím nakonec Japonci i trochu škodí, protože současní majitelé starých Grizzly prostě nemají důvod si kupovat novou čtyřkolku, když ta stará pořád maká. 

Vraťme se ale k testované mašině. Od té původní sice není designově ani koncepčně nijak vzdálená, ale přesto je tu celá řada změn. Začněme ostřejšími tvary světel a plastů. Typický vzhled s kulatými světly a dálkovým světlem v kapličce je ale zachován tak, že na první pohled poznáte, že máte co dočinění právě s touhle legendární mašinou. 

Motor je osvědčená jednoválcová sedmistovka chlazená kapalinou kombinovaná s variátorem a převodovkou s chodem vzad, vpřed, redukcí, neutrálem a parkovací polohou. Motor má ve skutečnosti 686ccm, ale kdo by tyhle detaily řešil. Yamaha ale tvrdí, že díky vylepšenému vstřikování a mapování by měl mít nižší spotřebu a hutnější krouťák. 

Pohon 4x4 je řešen osvědčeným a vlastně nejjednodušším systémem on-command. To znamená, že vše si ovládáte sami. Je tu náhon jen na zadek a to bez diferenciálu - Yamaha má užitkovou homologaci. Stiskem tlačítka elektricky připojíte náhon na předek a překlopením páčky pak uzavřete i přední diferenciál. Jednoduché, vyzkoušené…

Podvozek je sestaven z náprav tvořených dvojitými A rameny. Máte ta skutečně nezávislé zavěšení. Každé kolo má svou kotoučovou brzdu. Celá mašina je dlouhá lehce přes dva metry a světlou výšku má 300mm. Na šířku pak má 1230mm. Z toho je celkem jasně vidět, že to je celkem kus železa. Yamaha ostatně nevyrábí prodlouženou verzi, ale jen základní “krátkou”. A když se svezete, pochopíte proč.  

Klasika…

Když jsem Yamahu sundal z vleku, měl jsem pocit, jako bych vykládal menší traktor. Dost to umocňovala velká litá kola s celkem mohutnými gumami s šípovitým vzorem. Bohužel bylo zrovna sucho, ale s tímhle by to v bahně byla jedna radost. Celkově působí mašina velkým, až skoro mohutným dojmem. Stejné je to v sedle, výhodou je samozřejmě dobrá ochrana jezdce díky širokým plastům. Hodně se mi taky líbí jednoduchá palubka, která ukazuje přesně to, co potřebujete. Nechybí tu ani legendární úložný prostor, který má kulatý uzávěr na pravém blatníku a do kterého nenateče ani když hodíte celou čtyřkolku pod vodu. 

Posez je jinak příjemný a z celé mašiny mám takový “měkký” dojem. Je zkrátka pohodlná, všechno je tam, kde potřebujete, zubaté stupačky nekloužou a sedlo je tak akorát měkké. I řídítka padnou dobře do ruky, i když jsou tradičně užší, než třeba na čínských čtyřkolkách. Nemusí to asi vyhovovat každému, ale vyměnit řídítka není zrovna raketová věda. 

Motor má na volnoběh krásně bublavý zvuk, který je dost utlumený výfukem. Já osobně nemám uřvané motory moc rád, takže za mě ideální. Naše testovací trať navíc byla kousek od vesnice a každý nemusí nutně vědět, že zrovna honíme Yamahu dokola kvůli fotkám.  

Převodovka je ukázkou hladkého chodu. Naše testovačka sice už měla něco najeto, ale i tak musím převodovku pochválit. Dá se v pohodě ovládat dvěma prsty a kvalty zapadají naprosto hladce. Krouťák jednoválce se ukazuje už od volnoběhu, spojka rychle spíná a Yamaha se dává do pohybu přesně podle pokynů mého palce. Zatím s náhonem na zadek. I když působí Yamaha hodně robustním dojmem, její váha není zase tak strašidelná, 295 kilo s náplněmi je na plnohodnotnou čtyřkolku slušné číslo. 

A je to znát za jízdy. Yamaha se nechá snadno vodit terénem a díky dobře seřízenému posilovači jí můžete vodit po trati, nebo mezi stromy s naprostou lehkostí. Podvozek dobře zvládá a tlumí nerovnosti a ani nevadí, že máme na mašině 27” pneumatiky. Kdo někdy jezdil na bahenních gumách, tak ví, že jejich vedení není úplně ideální, ale dá se to zvládnout. 

Určení čtyřkolky se projeví hlavně když chcete zrychlit. Grizzly prostě není závoďák. Nechá si sice líbit hodně včetně draftů, nebo jízdě po dvou, ale podvozek je naladěný především pro co největší pohodlí jezdce a trakci při práci, nebo expediční jízdě. Prostě jakmile začnete se čtyřkolkou hrubě zacházet, podvozek vám to dá vědět. Když si ale zvyknete na trochu houpavou jízdu, dá se jet i celkem svižně. Podvozek je sice trochu gumovější, ale na druhou stranu předvídatelný a nemá tendenci vás někde v zatáčce nečekaně vyškolit. 

Bzrdy fungují tak nějak adekvátně k výkonu a váze mašiny. Není to na dva prsty, ale bezpečně vás zpomalí, když je to potřeba. A že to potřeba je, protože jednoválec má rozhodně chuť do otáček a akcelerace Yamahy je velmi svižná. Dobře funguje motor a převodovka i při tahání. Zkusil jsem zapojit velký vlek s naloženým Raptorem a Grizzly na Lko jela bez potíží. Je ale lepší si zapojit náhon na všechna čtyři kola, který přeci jen lépe přenese výkon.

Čtyřkolku můžete řadit za jízdy, ale rozhodně ne ve velkém záběru. Prostě zpomalíte, necháte volnoběh a připnete předek. Díky EPS o tom skoro nevíte a čtyřkolka se řídí stejně dobře. Jediný rozdíl je v tom, že projedete prakticky cokoliv se vám postaví do cesty. A hlavním jmenovatelem je tu znovu hmotnost a pružnost jednoválce. Plyn se dobře dávkuje a vy přesně poznáte, kdy se vám začnou protáčet kola, nebo kdy začne Yamaha někam klouzat.

Funguje to, tak proč to měnit?

Po dvou dnech v sedle musím uznat, že se Yamaze povedlo najít skvělý mix podvozku, motoru a rozměrů mašiny. Taky už jí nějaký ten pátek ladí. Ale dohromady to funguje naprosto excelentně . Vůbec nevadí, že nemáte pod zadkem litr ve dvouválci, hmotnost a podvozek vám to bohatě vynahradí. Pokud tedy sháníte osvědčenou techniku, co vás po dni ježdění nevyklepe a bude spolehlivě fungovat, sáhněte po Grizzly. 

Foto: Tereza Olivová