Tenhle test je vlastně takový příchod s křížkem po funuse… Grizzly 700 jsme testovali na podzim a pořád jsem si ho tak nějak schovával na dobrou příležitost, no a mezitím Yamaha představila dvě limitky. Navíc budeme mít mašinu za měsíc zase v redakci, tak to berme jako takovou ochutnávku.
Yamahu jsme testovali opět v Hummer Centru u Prahy a opět tu bylo pekelné sucho a prach. Což byla vzhledem k obutí na poctivé šípáky trochu škoda. Ale nepředbíhejme. Pojďme se nejdřív podívat, jak to s Yamahou je.
Model Grizzly jsem testoval jako jednu z prvních čtyřkolek, na kterých jsem jezdil. A to už je zatraceně dávno, tuším někdy okolo roku 2008. Tehdy to byla jedna z největších čtyřkolek na trhu. Větší objem vlastně měl jen Polaris 800 a Outlander 800. No fakt to tak było:-) Dnes je sedmistovka vlastně spíš střední třída. Zásadní ale je, že jde o jednoválec. To s sebou nese několik výhod, jako je rozměr motoru, hmotnost a záběr od nízkých otáček. Naopak chybí výkon ve vysokých otáčkách, což vadí zejména přejezdům.
V nové Grizzly už je ale motor ve své druhé generaci s označením MK II a objemem 686ccm. Má čtyři ventily na válec a rozvod SOHC. Kromě vyššího točivého momentu a lepšího průběhu by měl být motor také méně hladový.
Nová je také převodovka, která se jmenuje Ultramatic. Ta poskytuje klasické P/R/N/L/H převody. Yamaha je ale náležitě hrdá na variátor, který by měl být odolnější pro hrubé zacházení v terénu.
Podvozek nabízí samozřejmě nezávislé zavěšení, kotoučové brzdy a elektrický posilovač řízení. Grizzly se vždy vyznačovala bezprecedentním pohodlím. To s sebou neslo horší chování při ostřejší jízdě a kdo jí chtěl ladit na závody, musel sáhnout po jiných tlumičích, případně celých ramenou. Ale kdo by si na závody stavěl Grizzly?
Za řídítky na vás čeká typická schránka na drobnosti v pravém blatníku, do které neteče ani když budete brodit Ohři. Palubní deska je tradičně minimalistická, ale ukazuje všechno, co v terénu potřebujete. Sem se ještě trendy car play a podobných zbytností nedostaly..
Jak jezdí?
Slíbil jsem, že to bude taková ochutnávka, takže se zdržím dlouhého rozepisování. Yamaha je velká, teda alespoň pocitově. Za řídítky máte pocit, že sedíte na pořádném kusu mašiny. Svůj podíl na to mají bezesporu široké plasty. Ale ani sedlo, řídítka a geometrie větším postavám určitě vadit nebudou. No a k tomu ten zvuk. Když nastartujete jednoválec, ozve se hluboké bublání, které dává tušit, že nějaký ten kůň pod kapotami bude.
Mačkám páčku plynu (ovladače jsou pořád stejné včetně přepínače 4x4) a Yamaha doslova vyskakuje vpřed. To jsem určitě nečekal. Motor má zátah od nejnižších otáček a je cítit, že krouťáku je v něm na rozdávání. I když pracovní čtyřkolka ve své podstatě nemůže být lehká, z Yamahy mám pocit opravdové lehkosti. A to nejen při akceleraci, ale hlavně v zatáčkách.
Stačí si stoupnout do velkých a širokých stupaček a jen přenášet váhu. Čtyřkolka dělá přesně to, co vy chcete a ochotně zatáčí. Ostatně je poměrně krátká, takže ani v trhanových pasážích není problém se vytočit.
No a pokud vás svrbí palec a chcete si zablbnout, není problém. Do draftu jde díky krouťáku sama a i skopičiny, jako ježdění po dvou nejsou problém. Stačí přenést váhu a vše máte pod kontrolou.
Ale pozor na ty ostré zatáčky. Podvozek je měkký a nesmírně pohodlný. Když přejíždíte nerovnosti, Yamaha se jen tak houpe nad terénem a vás tím nijak extra neobtěžuje. Jakmile ale zatočíte hodně ostře, má tendence se potápět. Všechno se ale včas dozvíte a než by se Yamaha chystala převrátit, máte dost času s tím něco udělat. Třeba za pomoci skvělých brzd.
Tak co, nalákalo vás to? Tahle klasika prostě neomrzí a my se rozhodně těšíme na další test, třeba nám i trochu sprchne a povede se nám mašinu umazat!
Text: Matěj Oliva
Foto: Jan Altner
