Na první pohled je to nesmysl, srovnávat ostré enduro s pracovní čtyřkolkou. Ale když se nad tím zamyslíte, spousta lidí se rozhoduje, na čem bude trávit svůj volný čas v terénu. V podobné cenové relaci tu máme Kayo 250 a Gladiator X625 v krátké verzi. 

Jestli sledujete Autosalon na Primě, výsledek našich bahenních hrátek asi znáte. Eda se Sršňem se na mašinách pořádně vyřádili a my jsme byli u toho. Jako kolbiště jsme si vybrali parádní privátní endurovou trať, která nabízí všechno, co si můžete přát. Výjezdy, sjezdy, bažinu, ale i spoustu umělých překážek a skoků. 

Oba stroje už jsme si představili a máme s nimi bohaté zkušenosti. Test endura si můžete přečíst tady a recenzi Gladiatora zase najdete pod tímto odkazem. Jen pro pořádek. Kayo je hobby enduro se čtyřtaktním jednoválcem krmeným karburátorem. CFMOTO Gladiator X625 rovněž jednoválec, ovšem s více než dvakrát větším objemem, ale taky váhou. Pracovní čtyřkolka s plnohodnotným náhonem 4x4 a variátorem. 

Začínáme!

Jako první vyzkoušíme, jak si dokáží oba stroje poradit s mokrou kluzkou kládou. Jak se dalo čekat, se čtyřkolkou stačí prostě přijet, dát plyn a je hotovo. Když dáte plynu víc, namíříte kola do nebe a dáte zabrat tlumičům. Na enduru je to těžší, je třeba pracovat se spojkou, přenesením váhy, ale pokud už jste to někdy dělali, je to v pohodě. Tady je to tedy plichta. 

Stejně to odpadlo i ve výjezdu, obě mašiny si s prudkým kopcem poradily naprosto bez problémů, jen čtyřkolku občas limitovala užší trať. Na endurku se taky mnohem líp vytočíte mezi stromy a stačí vám mnohem užší trať. To samé platí i ve sjezdech. Čtyřkolka má oporu v motorové brzdě, díky které můžete sjet kopec bez použití brzd. Na motorce stačí přenést těžiště dozadu a citlivě brzdit. Kayo má kvalitní podvozek a dobře dávkovatelné brzdy, díky kterým máte situaci vždy pod kontrolou. 

Hlavní nevýhodou čtyřkolky je šířka. Ta se sice mnohdy hodí, ale třeba na kamenité skalce, nebo umělé překážce z hromady kamenů má čtyřkolkář smůlu. Zatímco na motorce se hravě vejdete i na pár centimetrů široký kámen, se čtyřkolkou můžete jen hledat cestu okolo... Tady je to jednoznačné vítězství endura.

Pokračujeme do písku a kamení. Oba stroje si s překážkami poradily v pohodě, ale snazší to má určitě čtyřkolkář.Zejména v hlubokém jemném písku se hodí široké gumy a stabilní čtyřkolka, která neohroženě jede dopředu, zatímco motorkář musí bojovat s trakcí zadního kola a rovnováhou.  

Před námi je poslední část testu. A vypadá to, že bude pořádně mokrá. Hluboká, hodně hluboká louže navíc plná bahna s příkrým nájezdem s nevábným zápachem. Tady motorka kapituluje bez pokusu se do vody vůbec pustit. Zaprvé vjet do takové vody, aniž by jezdec věděl co ho čeká je celkem hazard, no a nikdo nechce tahat utopenou motorku ze zatuchlé vody. Čtyřkolkář má naopak výhodu stabilní mašiny, náhonu 4x4, dobré ochrany proti vodě, no a když by to náhodou nevyšlo, tak je tu naviják. Takže vzhůru do toho. CFMOTO se prodralo hlubokou vodou a motorkář se jen dívá...

Je to plichta

Tenhle test byl od začátku trochu úlet, ale postupem času mi začal dávat i trochu smysl. Povedlo se nám najít terén, ve kterém narazila na své limity čtyřkolka i motorka. A o to vlastně jde. Univerzální stroj, který zvládne všechno prostě neexistuje a vy si musíte vybrat, co nejvíc využijete, nebo vás nejvíc baví, no a nebo pořídit obojí...

Fotogalerie

Text a foto: Matěj Oliva