Polaris má v současné době nejkomplexnější nabídku sněžných skútrů na trhu. Ta začíná relativně levnými a jednoduchými pracovními modely a končí špičkovými sportovními stroji, na které už musíte mít dost prostoru a hlavně jezdecké odvahy. No a většinu toho, co Polaris nabízí, svezli čeští dealeři a importéři na jednu louku. K tomu tu byl ještě litrový Sportsman a Ranger s pásy. Zkrátka ideálně strávený zimní den, tedy alespoň pro mě. 

Zapomeňte, co umíte

Na skútru toho moc najeto nemám a kvůli dlouhým pauzám je to vždycky tak trochu start od nuly. Sněžný skútr má hnaný dlouhý pás a řídítky ovládáte dvojici lyží. Lyžemi ale můžete stroj řídit jen v malých rychlostech, jakmile trochu přidáte, skútr jede rovně, ať máte lyže natočené, kam chcete. Do hry tak přichází změna těžiště. No a zatímco u čtyřkolky se snažíte hlavně udržet stroj na čtyřech kolech, u skútru je to naopak. Aby zatočil, musí jet po jedné lyži – té vnitřní. Toho docílíte přenesením váhy na vnitřní stranu. Jezdci, jako jsem já, mají výhodu, stačí se pořádně vyklonit a cuknout strojem. Menší váhy musí třeba i přelézt na vnitřní stranu, aby se skútr naklonil na vnitřní lyži. No a když se vám to konečně povede, je potřeba se ještě víc naklonit, aby stroj opsal oblouk. Když to umíte, stačí vám poloměr zatáčky okolo tří metrů, když ne, nemusí stačit ani pole. Hodně ale taky záleží na sněhu, po kterém jedete. Jak to tak bývá, potkala nás obleva a na louce leželo okolo 20 cm těžkého sněhu. A to není nic moc. Nejlepší je prašan v alespoň půlmetrové vrstvě. Tolik se v něm nenadřete a skútr se daleko líp ovládá. 

Šedivá je teorie...

Tak teoreticky to umíme, teď je čas vyrazit. Začínám na "nejhodnějším" stroji, který máme k dispozici. Voyager 550 je pracovně sportovní stroj. Pohání ho dvoutakt o objemu 660 ccm. Výkonově to není nic, co by vás vytrestalo při neopatrném stisku páčky, ale na lenost si stěžovat taky nebudete. Kromě klasické komfortní výbavy, jako jsou výhřev rukojetí a páčky plynu, je tu ještě startér, který se u této kategorie, kde se očekává častější zastavování, rozhodně hodí. Skútry mají také zpátečku řešenou tlačítkem na řídítku, které změní předstih motoru a ten se nastartuje pozadu. Vzduchem chlazený motor se nám rozhodně v těžkém sněhu hodí víc. Kapalinou chlazené motory mají chladič zespodu na podsedlovce a potřebují k uchlazení sníh odlétávající od pásu. Vzducháč se chladí nezávisle a není tak problém popojíždět na krátké vzdálenosti nebo jezdit pomalu. 

I když to není žádný divočák, za ruce už potahat umí, a když ho necháte rozhulákat proti svahu, o zábavu je postaráno. V zatáčkách je to ale o dost složitější a na jednu lyži ho musíte přemlouvat mnohem víc než sporťáky. V hlubokém prašanu by to asi bylo mnohem jednodušší, ale ten prostě zrovna nebyl k dostání. Druhou možností, jak zatočit, je jet naprosto minimální rychlostí a zatáčet lyžemi. Když ale říkám minimální, tak se bavíme třeba o třech kilometrech za hodinu. Jakmile přidáte trochu víc plynu, skútr se vydá okamžitě rovně směrem ven ze zatáčky. Na naučení, ale hlavně na pohodovou jízdu, je Voyager ideální. Dokáže vám odtáhnout saně na horskou chatu, no a když je tam pak necháte, užijete si pořádnou porci srandy. 

RMK

Už na místě vypadají sporťáky řady RMK zatraceně ostře. Designově se Polarisu rozhodně povedly a je celkem jedno, v jaké barvě je zrovna máte. Už na první pohled je vidět, že tady jde o něco jiného než u pracáků. Všechno je přizpůsobeno maximálnímu výkonu a ovladatelnosti. A to i detaily, jako jsou kompozitové madlo na zadní části stroje, startování "splachovadlem" nebo profrézované nášlapy, kterými proletí prašan a zároveň vám na nich neuklouzne noha, ať už budete dělat sebevětší vylomeniny. Řídítka u sportovního skútru nejvíce připomínají ta na motokrosové čtyřkolce. Jsou lehká, dost široká a hlavně vysoká pro jízdu ve stoje. 

Z řady RMK tu máme hned několik mašin s různým výkonem a délkou pásu. Začínám na osmistovce PRO 163, která by měla být z této řady nejlaskavější. Hned po přidání plynu je ale jasné, že tohle je trochu jiná liga než pracovně sportovní Voyager. Na plyn reaguje okamžitě a vystřelí vás proti svahu s daleko větší razancí. Super ale je, že se stejnou lehkostí, jako akceleruje, se naklání i do zatáček. Skútr mě daleko víc láká k náklonům a na jednu lyži ho dostávám mnohem snadněji. Pak už stačí prohlubovat náklon a dobře dávkovat plyn. Mít pod sebou půl metru prašanu, šlo by to naprosto snadno, ale na tvrdém podkladu se zatraceně nadřu. Celkově bych fyzickou náročnost srovnal spíš s motokrosem nebo sportovní čtyřkolkou. Musíte se pořád soustředit, správně přenášet váhu a hlavně dobře dávkovat plyn. Když dáte moc plynu, skútr vás na nerovnostech může vystřelit ze sedla, když dáte plynu málo, prostě v zatáčce spadnete na bok. Stejně jako na motorce nebo na čtyřkolce, i tady si musíte najít limity stroje a rovnováhy. Naštěstí padáte do sněhu, a to je mnohem lepší než kamení nebo tvrdá trať. 

Ale zpátky k testu. Další z modelové řady je 850 s přízviskem Khaos a délkou pásu 163. No a zase to jde o něco snáz. Je tu znát vyšší výkon i rychlejší reakce na plyn. Taky do zatáček se mi s ním jezdí subjektivně líp a dovolím si i utažené zatáčky. No a zatímco u motorky potřebujete pro větší náklon rychlost, u skútru je to spíš naopak. Když jedete pomalu, dobře pracujete s plynem, můžete jet s velkým náklonem a otočit zatáčku na daleko menším poloměru. Je potřeba se k tomu ale dopracovat. Polaris mi v tom ale rozhodně pomáhá, a to samozřejmě i podvozkem. Ten je řešený velmi podobně jako u sportovní čtyřkolky, tedy na každé lyži jeden tlumič, a poté dvojice, která tlumí vodicí lištu pásu. Stejně jako na čtyřkolce jsou tlumiče nastavitelné. 

Kratší je zábavnější

No a na závěr je tu mašina, která mě v loňské verzi lákala už při minulém testování, ale bohužel nebyl dostatek sněhu. Tentokrát je tu supersportovní RMK 850 Khaos s krátkým pásem (155) k dispozici a ukazuje, že čekání se vyplatilo. I když na první pohled není délka pásu nijak znát, při jízdě je to znatelný rozdíl. Na jednu stranu je to asi tím, že po celém dopoledni už mám náklony trochu v ruce, ale svou roli rozhodně hraje i ovladatelnost stroje s kratším pásem. Na rovince v podstatě není cítit rozdíl, i když na louce, kterou máme k dispozici, se rozhodně nedokážu dostat na maximálku, kterou Polaris disponuje. I tak se ale na tachometru objeví dvojčíslí začínající devítkou. Pak stačí pustit plyn a i bez brzdy skútr rychle zpomalí a můžu se vrhnout do zatáčky. Tu Khaos opisuje s naprostou přesností. Větší ovladatelnost s sebou ale nese i větší citlivost na nerovnosti a je to první stroj, který si můžu potěžkat, když ho po pádu vracím zpátky na lyže. 

Pokud jste čekali sofistikované srovnání jednotlivých modelů, asi budete zklamaní a já se přiznám, že na to prostě nemám dost jezdeckých zkušeností. Doufám ale, že vám mé subjektivní dojmy z modelové řady Polarisu a hlavně ze sněžných skútrů obecně otevřely obzory a dozvěděli jste se něco nového. Pokud vás skútry nadchly, je to jen dobře, svezení je to opravdu parádní, ale ať už půjdete do půjčovny, nebo si pořídíte vlastní mašinu, nezapomínejte, že u nás jsou poměrně striktní pravidla pro jízdu v terénu, na většině hor jsou chráněná území, a co si budeme povídat, skútry tam nejsou zrovna populární. 

Foto: Aleš Exler, Robert Sobčák